Kategorie: Novinky

Přes Moravu do Wachau

vydáno: 17.12.2013

Přes Moravu do WachauPřed Vánocemi jsme se s přáteli z Velkých Žernosek vypravili na cestu do Wachau a na druhý pokus to vyšlo nádherně, fotky v galerii na faceboku. https://www.facebook.com/vinarstvi.portabohemica

Ve Čt večer jsme se ve sklepě u Jardy Osičky ponořili do zákoutí autentických vín. Podle jeho slov "víno si musí pomoct samo, se mnou se také nikdo nemazlí..". V "tramínovém sklepě" jsem byl nadšený z mladého tramínu, který byl v sudu stále na slupkách, explozivní vůně a plná chuť s hořčinkou na konci. V "chardonkovém sklepě" byl pěkně vidět vliv jednotlivých sudů na projev vína. Pak jsme pokračovali v degustaci dalších vín, mě zaujal ryšák ze starých směsných výsadeb, které jsou již vyklůčené. Díky Jardo.


Nocovali jsme v pensionu Obzor, ráno nám bylo hned jasné proč se tak jmenuje, z balkonu je vidět až na Pálavu. Dopoledne návštěva "Malého vinaře" Františka Mádla. Ještě na místě se ujišťoval, že skutečně jdeme k němu a ne k bratranci Stanislavovi pod ním. Ve sklepě jsme byli s jeho synem Davidem, prochutnali jsme 2013-ky, velmi nadějný ročník, který podrží pěkné kyseliny, pro Moravu požehnání. David zkouší i autentická vína, dal nám ochutnat Tč spontánně kvašený v sudu. Největší pozornost vzbudil sud s průhledným čelem. Měli jsme pocit, že 20 vzorků stačí, ale František byl jiného názoru. "Kde jste, musíme ještě projet ty 12-ky". Obdivuhodné setkání jak s jeho víny tak i s jeho pracovitostí a opravdovostí, smekám.


Na cestě do Wachau jsem se zastavili u Hanse Czerneho v Felm am Wagram, biodynamika, který vedle vína má i prasátka a doslali jsem k vínům domácí chleba se sádlem (nikde jinde na cestě nebylo vína čím zakousnout, díky Daně za plné kapsy houstiček a chleba). Některá vína znám z baru Veltlín, ale dostala mě jeho Večerka 2012. 


Ve Wachau jsme bydleli v Unterloiben u  Grannerů (www.weingut-granner.at), vřele doporučujeme. Pan Granner také vinaří na ca 3,5 ha a večery jsme společně trávili nad jeho, našimi a Mádlovými víny. Nádherné počasí, dokonalá scenerie vinic ve strmých svazích, pod nimi Dunaj a vesnice nepokřivené bezohlednou novou výstavbou. Lidé žijící z a s tradicí, bylo právě před prvým Adventem a lidé se trousí v hloučcích do kostela. 

Ráno jsem na doporučení byli u Finků, asi nejlepší vína. Oběd v místní hospodě podobné heurige stylu. Polévka zahřála. Na večer jsme se zpožděním dorazili k Lehensteinerovi, ukázal nám celé vinařství i mechanizaci, některé stroje mají společné s dvěma místními vinaři, ale lis a plničku má vlastní. Sklep je v několika úrovních a nejstarší části jsou 400 let staré. Má pěkně ryzlinky. Večer na procházce v Kemži, ani zde neví o kremžské hořčici, pečené kaštany stejně drahé jako v Praze. Heurige Müllner pod kostelem s obrovským kládovým lisem a spletitým sklepením. Dali jsme si od každého něco, tlačenka, sušená šunka, Veltlínské zelené. Pokračováni s heurige kulturou v Unterloiben, museli jsme sáhnout k Federspiel, Steinfelder nebyl moc pitelný.


V neděli ráno platíme, vyzvedáváme vína a cesta domů s několika pokusy přelstít navigaci. Je nám stydno při příjezdu přes hranice, pomalu se rozpadající outlet a červené lucerničky. Oběd ve Znojmě v restauraci U divadla, většina hostů jsou Rakušané.


Jistě zase zajedem, zelené vinice asi budou malebnější, jen se bojíme davů turistů, teď to bylo velmi komorní.